Chléb v proměnách staletí
Je vlastně obyčejný, patří ke každodennímu životu a řada z nás jej má natrvalo zařazen v osobním jídelníčku. Přesto hraje – a vždy hrál – důležitou roli. Chléb, který má nesčetné množství podob a kterým se u nás odnepaměti vítají vážení hosté. Pro někoho nezajímavá věc, pro jiného pochoutka, která nezevšední. Kde se chléb vzal a jak se vyvíjela jeho příprava?
Historie chleba začíná již před více než jedenácti tisíci lety. Odborníci jeho zrod datují až do období pravěkého Neolitu, tedy mladší doby kamenné. V té době se začíná účelově pěstovat obilí, souběžně dochází k domestikaci zvířat či stavbě obydlí trvalého charakteru. Tehdejší kmeny se usazují a spolu s rozvojem primitivního zemědělství se objevuje také první pečený chléb.
Tisíc a jedna podoba chleba
Dostupnost surovin, geografické i společenské podmínky samozřejmě ovlivňovaly podobu chleba zásadním způsobem. Zpočátku se jednalo o chléb nekynutý, který pro velkou oblibu v mnohých zemích světa připravují dodnes (viz chlebové placky – například arabská pitta a další). Opražená obilná zrna se rozdrtila v kamenných nádobách (později rozemlela v primitivních mlýncích) a s vodou se připravila kaše. Z té již bylo snadné upéci placky na rozpáleném podkladu tak, jak to dodnes známe z Řecka, Mexika, Indie a dalších zemí.
Kvašený chléb – omyl, nebo vynález tisíciletí?
O vzniku kvašeného chleba se dodnes tradují legendy. Některé jej zasazují do starověkého Egypta a doby cca před šesti tisíci lety, kdy se v úrodné deltě Nilu ve velkém pěstovala pšenice. Na kamenech rozdrcené zrno sloužilo (po smísení s vodou a ochucení solí, semeny a například i medem) jako základ pro tradiční, nekvašený chléb. K prvnímu vykynutí na slunci snad došlo omylem, svou roli zde sehrály bakterie. Po upečení vznikla lahodná pochoutka s křupavou kůrkou i kyprým středem, které se tradiční placky nemohly rovnat. I proto se tento způsob přípravy rychle rozšířil. A to přes to, že si Jihoevropané pekaře z Egypta často na dálku dobírali, že svůj chléb nechávají „hnít".
Nebyl by to ale významný vynález, aby se o něj nehlásili i jiní – v tomto případě starověcí rivalové z Řecka. Pověst říká, že za vše může zapomnětlivost jedné z aténských otrokyň. Ta měla nechat těsto v amfoře z hlíny tak dlouho, až začalo samovolně kynout. Protože se snažila věc zatajit ze strachu před trestem, smíchala těsto nakynuté s obyčejným a jala se péci chléb. O překvapení, kterého se dočkala, jen co těsto rychle začalo nabývat na objemu, se dnes můžeme jen dohadovat. Výsledné pečivo však zřejmě zachutnalo všem okolo.
Pekař vážený i zatracovaný
Povolání pekaře se v našich zeměpisných šířkách – a to nejen ve středověku – považovalo za velmi vážené. Jak by také ne, když chléb patřil k základní potravě bohatých i chudých a jeho příprava vyžadovala zručnost, dobré zázemí i potřebné suroviny. Pekaři to však neměli vždy tak lehké, jak by se snad mohlo zdát. Kvalita surovin bývala značně proměnlivá a nedílnou součástí těsta byly například drobné kamínky (pozůstatek mletí). A tak se prý smolaři s poškozeným chrupem čas od času vydávali za pekařem vylíčit mu své strasti z očí do očí... Ale nemusíte mít obavy – dnes je technologie natolik dokonalá, že s pískem a kamínky v pečivu se hned tak nepotkáte.
Jaký je chléb dnes?
Dnešní chléb je možná trochu jiný, než v dávné minulosti, přesto ale vychází ze stejných základů a staletími ověřených tradic výroby. Máte tak možnost ochutnat chleby světlé i tmavé, klasické i toustové, stejně jako celozrnné pečivo se zdravou vlákninou či chleby speciálně dochucené. Více informací o širokém sortimentu chleba najdete v přehledu našich výrobků.
